Rozhovor s nevěstou Nikol

13.10.2019

Rozhovor s nevěstou Nikol o její česko-belgické
svatbě na Mlýně Davídkov

S Nikol jsem se poprvé setkala až v den její svatby na úžasném Mlýně Davídkov. Spolu se svým manželem Stevenem totiž žijí v Belgii a všechno jejich plánování svatby v Česku museli absolvovat na dálku. Naštěstí Nikol hodně pomohla její maminka, se kterou si hned po svatbě dokonce založily svatební agenturu Wonderful Weddings. Všechno to vymýšlení, plánování a organizace je totiž začalo bavit.


Nikol, všimla jsem si, že na svatbě jste sice měli svatební koordinátorku, ale výzdobu jste si vzaly na starost s tvojí mamkou.

Abych řekla pravdu, byla jsem zpočátku docela vyděšená, co jste si to na sebe naložily, ale výsledkem jsem byla ohromena. Jak jste se rozhodly, že se do
svatební výzdoby pustíte samy?

Já jsem si celou svatbu připravovala sama, respektive s mamkou, která mi už od začátku moc pomáhala, ať už s vymýšlením konceptu samotných dekorací, nebo s jejich nákupem a následným aranžováním. Upřímně mě na začátku plánování ani nenapadlo, že bych měla mít svatební koordinátorku. Jaká ironie, když jsme teď s mamkou samy profesionální svatební koordinátorky...
(smích) Nás obě totiž organizování a aranžování moc baví, takže jsme ani nepřemýšlely nad tím, že bychom to někomu zadaly. Přitom bychom si ušetřily spoustu času a nervů, to jsme ale tehdy bohužel nevěděly… Jsme obě hodně akční a navíc perfekcionistky, takže by nás určitě stresovalo, že si nemůžeme všechno vymyslet a zařídit samy. Naše svatební koordinátorka tedy pomáhala až
samotný svatební den a starala se o to, aby vše běželo podle harmonogramu, který jsem si předpřipravila. To bylo rozhodně skvělá pomoc, protože nikdo nechodil s otázkami za mnou a nemusela jsem se během dne starat o žádné organizační věci nebo o komunikaci s příchozími dodavateli.


Kolik času vám přípravy na svatbu zabraly? Přece jen jste neměli úplně malou svatbu…
To je pravda, naše svatba byla obrovská! (smích) Tedy hlavně prostory na výzdobu. Což je taky jedna z věcí, která nám tak ze začátku nepřipadala. V našem případě to bylo složitější v tom, že jsme během příprav žili s dnes už manželem v Belgii a všichni naši dodavatelé byli v Česku, takže jsem musela všechno řešit na dálku. Dekorace jsem kupovala přes internet a nechávala dovážet do práce
mamce, která to postupně všechno kompletovala a dávala mi zpětnou vazbu. Ale přestože jsme s přípravami začali relativně brzy, asi půl roku před svatbou, poslední dva týdny byly náročné. Ono se říká, že poslední detaily a drobnosti zaberou nejvíc času, a taky že jo. My si s mamkou těch detailů
vymyslely možná až příliš. Nejtěžší byl potom večer, respektive noc před svatbou. Až do dvou ráno jsme s mamkou dodělávaly dekorace a po brzkém budíčku jsme zase pokračovaly. Vlastně jsem si
vydechla až při líčení, kdy jsem si konečně sedla. (smích) Časově to tedy bylo velice náročné, ale ty pochvaly a komplimenty od hostů v den svatby za to stály. Někteří mi dokonce říkali, že máme svatbu jako z Pinterestu, což obzvlášť v českém prostředí potěší.


Jak moc bylo to plánování ze zahraničí náročné? Jezdili jste kvůli tomu do Česka?
Náročné to bylo, nebudu říkat, že ne. Ale na druhou stranu se to zvládnout dalo. Především díky podpoře a pomoci rodiny a přátel v Česku, kteří byli naší prodlouženou rukou. Mamka za mě jezdila na osobní schůzky s dodavateli a pak mi vše tlumočila. Za toho půl roku jsme sem museli letět asi
třikrát, hlavně kvůli papírování - na ambasádu a na matriku. Dekorace jsme objednávali většinou online a zbytek vyřídila mamka. Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem se nemohla účastnit českých svatebních veletrhů, které jsem měla vyhlídnuté, ale konaly se v době, kdy jsem byla mimo ČR.


Co bylo vůbec nejobtížnější? A co to vlastně po legislativní stránce znamenalo pro Stevena - ženit se v Česku?
Teď jsi to přesně trefila, nejtěžší byla administrativva. Kdybych si to sama nezažila, asi bych nevěřila, jak moc je těžké provdat se za cizince. A platí to tedy i naopak. Stejné, nebo možná i horší papírování mě čekalo po návratu do Belgie. Nejdřív jsme museli nechat přeložit a úředně ověřit (tedy opatřit tzv. apostilou) Stevenovy dokumenty, které jsme pak poslali na belgickou ambasádu v ČR s
žádostí o povolení uzavření sňatku. Poté jsme tam museli podstoupit osobní pohovor, aby úředníci zjistili, zda se náhodou nejedná o konstruovaný sňatek, tedy jestli se náhodou nechce Steven přiženit do Česka. (smích). Další legislativní kolečko nastalo hned poté, co jsme dostali oddací list. Aby byl platný i v Belgii, musel se nechat úředně přeložit do rodného jazyka manžela a zase nechat
opatřit apostilou (tentokrát vlastně dvěma ze dvou různých ministerstev). A taky jsme museli už při samotném obřadu mít úředně ověřeného tlumočníka, aby manžel vědě, na co vlastně odpovídá ANO. (smích)


Jak jste se rozhodli pro výběr Mlýnu Davídkov?
Protože Steven poklekl docela pozdě (koncem ledna), báli jsme se, že na září téhož roku budou ta nejznámější místa už zamluvená. Takže jsme začali místo hledat hned. Věděli jsme, že chceme mít obřad i hostinu na jednom místě, že to musí být blízko letiště kvůli belgické části rodiny a že by nejlépe mělo být ubytování přímo v areálu, aby mohli přespat všichni svatebčané. Při hledání se nám
zalíbily stodoly, takže jsme výběr zaměřili jen na ně. Mlýn Davídkov nám pak našla a doporučila moje úžasná svědkyně. A hned jak jsme to tam poprvé navštívili, věděli jsme, že svatbu chceme tam. I když to není zrovna nejlevnější místo, stojí to za to. Ten mlýn má všechno, co jsme od svatebního místa požadovali, a k tomu ještě milý a vstřícný personál, vlastní restauraci a hlavně rybník s molem pro obřad!
Davídkov byl teprve druhým místem, na které jsme se jeli podívat, ale rozhodli jsme se pro něj téměř okamžitě.


Je něco, co bys už dnes při plánování svatby udělala jinak?
Rozhodně bych si už od začátku vzala svatební koordinátorku a nechala si dekorace na místě někým naaranžovat. Probírali jsme to s manželem hned po svatbě a oba jsme se shodli na tom, že byla škoda, že jsme museli celé dopoledne před obřadem běhat okolo a dodělávat spoustu věcí. Přišla jsem kvůli tomu o tu dopolední pohodu v kruhu družiček a svědkyně…


Takže už by sis svatbu znovu sama nedekorovala?
Ne! Určitě bych si sama navrhla styl svatby a kde zhruba by co mohlo být, ale samotné dekorování bych už nechala na aranžérce, floristce a svatební koordinátorce. A taky bych nenakupovala všechny ty dekorace, které pak už na nic nepoužiju. My jsme je ale s mamkou kupovaly, protože už tehdy jsme
věděly, že bychom si chtěly založit svatební agenturu. Kdyby to tak nebylo, většinu věcí bych si jen pronajala a nakoupila jen vybrané drobnosti.


Prozradíš, kde ses nejvíc inspirovala?
Na Pinterestu. Většinu inspirace na výzdobu, ale i různé svatební aktivity jsem hledala právě tam. Bylo pak ale poměrně těžké sehnat podobné dekorace, jaké jsem si vyhlédla, v Česku. Hodně věcí jsem si tedy objednávala ze zahraničí, případně různě upravovala, vyráběla a kombinovala, aby vypadaly jako ty z amerických svateb.

Na začátku jsi zmínila, že jste s maminkou profesionální koordinátorky a říkaly jste to už na svatbě, že když už víte, co všechno to znamená, asi si založíte svatební agenturu. Takže to dopadlo, jak jste si naplánovaly?
Ano, máme svatební agenturu! Hned po mé svatbě jsme se s mamkou shodly, že nás to moc bavilo a rády bychom organizovaly svatby pro další nevěsty. Tak jsme založily agenturu Wonderful Wedding. A hned naše první svatba byla úžasná - novomanželé byli moc spokojení, což pro nás bylo velkou
poctou a motivací pokračovat dál. Na letošek máme zatím nasmlouvaných sedm svateb. Věřím, že nám v takovém hezkém rozjezdu pomohla naše první, osobní zkušenost. Podle mě totiž není nic
horšího, než připravovat svatbu, na níž jste pak sama nevěstou… (smích)

Zdá se, že používáte prohlížeč, jenž nepodporuje moderní technologie pro zobrazování obsahu na webu. Doporučujeme Vám prohlížeč aktualizovat nebo si stáhnout takový, jenž dnešní standardy splňuje.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.